- Tvrdí se, že sobota jako sedmý den byla zrušena, nahrazena či naplněna. Pokud by to byla pravda, proč by potom Ježíš Kristus věnoval tolik času řešení otázky, jaký je smysl soboty a jak ji správně zachovávat?
- Farizeové věděli, že jedním z důvodů, pro něž se Izraelci dostali do babylonského zajetí, bylo znesvěcení soboty. Proto se snažili zabránit tomu, aby se něco takového opakovalo. Vytvořili dlouhé seznamy pravidel a předpisů o tom, co je a není přijatelné dělat v sobotu. Jejich hlavním záměrem bylo ochránit svatost soboty. Ale zapoměli na to, že sobota má být den odpočinku od naší práce, den oslavy Boha a vzájemného společenství věřících takovým způsobem, který není možný během běžného pracovního týdne.
- Nositel Nobelovy ceny za fyziku Steven Weinberg kdysi řekl: „S náboženstvím, nebo bez – vždy budou dobří lidé, kteří budou dělat dobré věci, a zlí lidé, kteří budou dělat špatné věci. Ale na to, aby dobří lidé dělali špatné věci, na to je třeba náboženství.“ V 17. století francouzský matematik, fyzik, vynálezce, spisovatel a filozof Blaise Pascal varoval: „Lidé nikdy nedělají zlo tak dokonale a s takovým nadšením, jako když ho činí z náboženského přesvědčení.“ I když se obě tato tvrzení mohou zdát přehnaná, jsou žel v některých ohledech pravdivá. Určité pochopení tohoto paradoxu nám může přinést i toto studium farizeů a jejich pohledu na sobotu. „Když se Ježíš zeptal farizeů, zda je správné konat v sobotu dobré skutky, nebo zlé, zachránit život, nebo jej zmařit, nastavil tím zrcadlo jejich bezbožným úmyslům. S nenávistí v srdci usilovali o jeho smrt, zatímco on zachraňoval život a přinášel radost celým zástupům. Bylo lepší v sobotu zabít, jak měli v plánu, nebo uzdravit nemocného, jako to udělal on? Bylo správnější uvažovat v svatý Boží den o vraždě, nebo mít v srdci lásku ke všem lidem a projevovat ji skutky milosrdenství?“ (DA 287; TV 180)
V Kritově době bylo zachovávání soboty tak převrácené, že svědčilo spíš o lidském sobectví a svévoli, než o Boží lásce.
- V evangeliích je zaznamenáno mnoho příběhů, kdy Ježíš v sobotu uzdravoval a stále znovu se dostával do sporu s náboženskými představiteli. Proč by autoři všech čtyř evangelií přinášeli takové množství záznamů o konfliktech, do nichž se Ježíš dostával kvůli uzdravování v sobotu, kdyby měla sobota zanedlouho ztratit svoji platnost? Tato otázka je ještě intenzivnější, pokud si uvědomíme, že evangelia byla napsána až několik desetiletí po skončení Ježíšovy pozemské služby. Přestože nemáme žádné přesné roky, většina historiků a teologů se shoduje na tom, že evangelia nebyla napsána dříve než dvacet či třicet let po Ježíšově smrti, Janovo evangelium ještě později. Všechna evangelia tedy byla napsána v průběhu prvního století po Kristu. Pokud by už v této době sobotu nahradila neděle (což je jeden z běžných argumentů), tato změna by se určitě objevila v některém z inspirovaných záznamů Ježíšovy služby. Všechna čtyři evangelia nám tedy poskytují silný důkaz o tom, že sobota nebyla zrušena, změněna ani nahrazena jiným dnem – a už vůbec ne podle Ježíšova příkladu či dokonce na jeho příkaz. Naopak, když se soustředíme na Ježíšovy příkazy a na jeho příklad, evangelia nám odhalují pokračující platnost sedmého dne – soboty.
- Evangelia jasně ukazují, že Ježíš žádným způsobem nepřestoupil přikázání o sobotě. Jeho činy a slova vždy směřovaly k obnově soboty, k jejímu osvobození od těžkých břemen, která na ni lidé nakládali. Ještě několik století po Kristově nanebevstoupení křesťané odpočívali a uctívali Boha v sobotu. Historik Sókratés z Konstantinopole (známý též jako Scholastikos) v 5. století napsal: „Téměř všechny sbory po celém světě slavily svaté mystérium (Večeři Páně) každý týden v sobotu. Ale křesťané v Alexandrii a Římě s odvoláním na nějakou tradici to odmítali.“ (Ecclesiastical History, 5. kniha, str. 289) Je zřejmé, že ať už je důvod zaznamenávání uzdravování v sobotu v evangeliích jakýkoliv, určitě autoři nechtěli nikoho odvést od zachovávání soboty.
Zdroj: Průvodce studiem Bible 2/2016
„Zákon můžeme skutečně dodržovat pouze ve spojení s láskou, jinak ztrácí svůj smysl. Stačí si vzpomenout na ty, kteří vydali Ježíše na smrt a pak spěchali domů, aby náležitým způsobem „zachovali“ Boží přikázání o sobotě. … Někteří argumentují, že Pavel zde cituje jen některá přikázání, a tudíž platí jen ta. Ale Pavel necituje ani přikázání o úctě k rodičům a o službě jedinému Bohu. Přesto by nebylo správné dospět k závěru, že tato přikázání již pro křesťany nejsou závazná.“
Průvodce studiem Bible 4/2017 str. 85