Úryvek z Božích přikázání z 2. Mojžíšovy neboli Exodus 20:8-11:
8 Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý.
9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci,
10 ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu,
tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn
ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče
ani přistěhovalec ve tvých branách.
11 V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi,
moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne
odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den
a posvětil jej.
(B21)
V Exodus 31:18 je psáno, že Boží zákon napsal sám Bůh a ne Mojžíš:
Když přestal k Mojžíšovi na hoře Sínaji mluvit, dal mu dvě desky svědectví; byly to kamenné desky psané Božím prstem. (B21) I když první desky rozmlátil, musel je poté sám vytesat a nechat Pánu Bohu napsat znovu viz. Exodus 34:1 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vytesej si dvě kamenné desky podobné těm prvním a já na ně napíšu slova, jež byla na těch prvních deskách, které jsi roztříštil.
Dokonce v Matouši 28:1 je psáno, že sobota je sedmý den v týdnu.
Matouš 28:
1 Když skončila sobota a svítalo na první den týdne,
přišla se Marie Magdaléna a ta druhá Marie podívat na hrob.
(B21)
Takže to je důvod proč vlastně neděle má být první dnem v týdnu a ne pondělí.
Poté co Ježíš zvolal „Dokonáno jest!“ (J19:30), poté, co jeho dílo vykoupení (před nanebevstoupením) bylo dokončeno, Ježíš v sedmý den odpočíval. Nezní vám to povědomě? I v Genesis 2:1-3 Bůh po dokončení svého stvořitelského díla sedmý den odpočinul. Po díle vykoupení dělá totéž. Pokud by byla pravda, že Ježíš ukazoval na zbytečnost soboty a jejího svěcení, pak by jeho sobotní „odpočinutí“ vyznívalo minimálně nepřirozeně.
A trvání dne podle Bible je od večera do večera.
Leviticus 23
32 Bude to pro vás sobota všech sobot.
Od večera devátého dne onoho měsíce do následujícího
večera se budete postit a zachovávat sobotní odpočinek.“
(B21)
Ježíš Kristus říká:
Matouš 24,20 Modlete se, abyste nemuseli utíkat v zimě nebo v sobotní den.
(B21)
A ve Zjevení 14:12 nám Ježíš skrze anděla Janovi říká:
Zde je zapotřebí vytrvalosti svatých, kteří se drží Božích přikázání a Ježíšovy víry.
(B21)
a znamená, že platí obojí. Jinak by tam bylo nebo.
Proroctví v Izaiáši 66,22-23:
22 Neboť tak jako přede mnou zůstávají nová nebesa a nová země, které dělám, je Hospodinův výrok, tak bude zůstávat vaše potomstvo a vaše jméno.
23 A novoluní co novoluní, sobotu co sobotu bude přicházet veškeré tělo, aby se sklánělo přede mnou, praví Hospodin.
(CSP – Český studijní překlad)
I na nové zemi bude sobota.
Pro zamyšlení:
Židům 4:
1 Stále platí zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí, bojme se tedy, aby se snad neukázalo, že někdo z vás je promeškal.
2 Vždyť také nám byla oznámena radostná zvěst, stejně jako i jim. Slovo zvěsti jim však neprospělo, protože nebyli spojeni vírou s těmi, kteří slyšeli.
3 Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili, jak řekl: ‚Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí,‘ ačkoliv to dílo bylo od založení světa hotovo.
4 Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: ‚I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.‘
5 A zde zase: ‚Nevejdou do mého odpočinutí.‘
6 Protože tedy zůstává možnost, aby někteří do něho vešli, a protože ti, kterým to bylo dříve zvěstováno, nevešli pro neposlušnost,
7 opět určuje jeden den, Dnes, když v Davidovi po tak dlouhém čase říká, jak je předpověděno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.‘
8 Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dni.
9 A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu.
10 Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého.
11 Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti.
12 Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce.
13 A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté.
14 Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání.
15 Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.
16 Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas.
(CSP – Český studijní překlad)
Když si tyto texty člověk čte hodněkrát. Musí v tom vidět úžasné zaslíbení dne, kdy přijde náš Spasitel opět na tuto zem pro své věrné a vezme nás do svého odpočinutí. Proto je ve verši 8. napsáno, že Jozue nemohl dovést do pravého odpočinutí. Doposud to pravé odpočinutí nemůže ani nastat na zemi kde vládne hřích = zlo jako je smrt, nevěra, pomluvy, křivdy, lhostejnost, urážky, nemoci, zneužití … a mohl bych zmínit další útrapy oklamaného lidstva.
Den odpočinku nebyl změněn viz. verš 9. A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu. To by nám to sám Ježíš Kristus řekl. Ale stačí si vzpomenout na slova ze Zjevení 14:12, kde podporuje Boží přikázání a svoji víru.
Tím nechci nijak brát ze zřetele milost, bez které by jsme nemohli být spaseni, ale bez poznání svých hříchů by jsme milost nepotřebovali. Pokud člověk má v srdci Boží zákon (desatero) jistě by ho to mělo vést k lásce, když je to opačně nejspíš klesl k pokrytectví, na které Ježíš upozorňoval. Vlastně si uvědomuji, že je důležité poslechnout Boha, ale na druhou stranu neuctívat ten den, ale Boha. Potom i ve dni odpočinku nám nebude zatěžko dělat dobré skutky, které by se samozřejmě měli dělat nejenom v sobotu.
Sobotou vyjadřujeme úctu k Bohu. Neměla by se stát jen pouhým zvykem, ale obnovou našeho spojení s Bohem. Je to vlastně čest, že Bůh stojí o naši přítomnost.